Výchova a ochočení
Jak si ušáka ochočit, jaké metody zvolit pro výchovuKrálík myslí ve vzorcích chování, tzn. naučí se reagovat na signály které se často se stejným výsledkem opakují. V této fázi by jistě nebylo na škodu připomenout známý Pavlovovův reflex. Pro další výchovu je totiž pochopení králičího myšlení klíčové.
Může přijít na zavolání
Nejlepší je začít s asociacemi už odmala. Zvykat králíčka na určitý systém podávání potravy nebo čištění záchůdku, ochočování a výchova pomocí motivace - jako pochvala pohlazení, milé slovo, nějaký mls. Pokud chceme králíčka naučit, aby registroval podávání potravy nebo mlsu, zamlaskejte předtím, nebo zašustěte pytlíčkem či zachrastěte krabičkou. Králíček si velice rychle osvojí tento zvuk, který pro něj bude znamenat "podává se dobrota". Během 2 měsíců může králíček přiběhnout na zamlaskání v 60 % případech, do půl roku až na 99%.
Některé asociace ovšem vzniknou samovolně tak, že králík sám odkouká nějaké pravidlo. Například při vrznutí dveří od ledničky, z které vyndáváte pro králíčka zeleninu, si brzo spojí právě s touto činností.
Příklad - zkušenost:
králičice Jessinka po půl roce vypozorovala, že zelnina se uchovává v lednici a proto při každé naší návštěvě lednice ihned přiběhne a panáčkuje u nohou - očekává zeleninu. Takto podobně se mohou králíčci naučit reagovat na další zvuky spojené s nějakou pravidelnou čiností. Například pokud používáte jednu konkrétní krabičku na směsku, při jejím zahrkání králíčci okamžitě zbystří, popřípadě se seběhnou k misce, kam směsku pravidelně dostávají. Pokud uchováváte krmivo ve špajzu, králíčci brzo zjistí dle zvuku otvíraných/zavíraných dvířek, že se chystá jídlo.
Příklad - zkušenost:Králičice Wendy se např. naučila, že zašustění obalu od sušenky, kterému předchází odchod do kuchyně znamená, že se přineslo něco dobrého a že možná dostane ochutnat. Prostě to odpozorovala. Kdybych na ní náhodou chtěla zapomenout a nepodělit se maličkým kouskem, bude panáčkovat, pobíhat mi kolem nohou a sápat se na mě, takže se připomene. Samozřejmě to vede i ke komickým situacím, kdy jsem z kuchyně nepřinesla nic k jídlu, ale je to zabaleno v podobně šustícím obalu jako sušenka. Stejně tak Wendy pozná, že jím cokoli jiného. Asi odkoukala žvýkání, cinknutí příborů apod. a už ví co to znamená, takže se živě hlásí o slovo. Nepomohou ani pokusy o utajení dobroty.
Na králíky nekřičet, nebít je, nešlapat po nich
Jakmile si váš králík spojí nějaký zvuk, situaci, tón hlasu, váš výraz, naklonění těla nebo styl napřažení ruky s určitým důsledkem, je to poměrně spolehlivé a obtížně odnaučitelné. Z předcházející části tedy snadno odvodíme i negativní asociace. V případě, že si s vaší osobou králík spojí bolest, křik, častá kopnutí (ačkoli neúmyslná) nebo jiné nepříjemnosti, bude se vás prostě bát, nebo k vám nezíská takovou důvěru jak byste chtěli. U některých králíků to dokonce může vést k agresivitě. Nesmíte dopustit aby se vás králík bál!
To samozřejmě neznamená, že mu musíte všechno dovolit. Je ovšem třeba zvolit takové způsoby, jak králíkovi ukázat že něco nemá dělat, aby to nevedlo k jeho strachu z vás.
Příklad - zkušenost:
Jeden chovatel zvolil k ukázňování nepříjemné hvízdnutí z povzdálí + hození měkkého balíčku papírových kapesníčků po králíkovi tropícím neplechu, nebo lezoucím tam, kam nesmí. To řešilo problém výchovy a rizika negativních asociací s osobou chovatele. Králík spojil nepříjemné pocity s místem v kterém byl nebo s činností kterou dělal, což je účel. Stejně tak je možné se za určitých okolností přiblížit k vyjadřování zvířat a zavrčet nebo zasyčet .
Příklad - zkušenost:
Takto se mi podařilo napravit jeden nedostatek v chování králíka Sandyho. Sandy z ničeho nic začal při lízání ruky kousat. Bylo to až k neuvěření u tak mírumilovného a flegmatického králíka. Když se množily stížnosti od ostatních členů rodiny, vzala jsem si Sandyho několikrát denně stranou k výcviku. Dostal k dispozici moji ruku, a ve chvíli, když jeho lízání přešlo v kousnutí či štípnutí, nepříjemně jsem zachrčela a ucukla rukou. Po 4 dnech to pochopil a problém už se nikdy neopakoval. Musím ovšem podotknout, že se jednalo o dospělého a dostatečně ochočeného králíka. U králíků, které máte měně než půl roku, je při metodách ukázňování potřeba velká ostražitost, protože je to především období budovaní vzájemné důvěry. Podotýkám, že zvolené metody výchovy se mohou do určité míry lišit podle povahy králíků (stejně jako tomu je u dětí).
Pochvaly
Důležité při výchově jsou pochvaly. Jsou jedním z klíčových bodů. Když se králík zachová tak, jak chcete - např. vykoná svoji potřebu na správném místě, okamžitě (pokud možno ještě při jeho akci) ho důkladně pochvalte. Opět můžete posílit kladnou asociaci, že dělání bobečků na tomto místě vyvolává pochvalu a příjemný tón hlasu páníčka. Zvířata poznají když je chválíte. Můžete je pochvalou velice dobře motivovat ve výchově, lépe než metodou trestů.
Metoda zvykání na maximum vjemů
Na čím více věcí si králík v mládí zvykne, tím bude všestrannější a flexibilnější. Pokud mu budete stříhat drápky (viz postup) již odmala (dokud ho přeperete), tak ani v dospělosti to nebude nepřekonatelný problém ohrožující vaše zdraví. Stejně tak, pokud zažije v mládí králík koupání a fénování může to být dobré. Pokud se vám v dospělosti někde příšerně umaže - např. motorovým olejem až ho napadne schovat se pod auto - budete mít reálnou šanci, že ho bez větších obtíží umyjete a vysušíte. Upozorňuji že sušení králíka není žádná legrace, neboť je jako houba. Pokud se umaže od hlíny při hrabání, neznepokojujte se tím. Králík se myje podobně jako kočka a hlína není nebezpečná jako motorový olej.
Stejně tak je dobré, aby v dětství absolvoval jízdu autem v přepravce a aby přišel do kontaktu i s jinými lidmi než jste vy. Nebude pak bojácný, když k vám přijde návštěva. Podobně ho šetrné setkání s vysavačem, fénem apod. může naučit nebát se domácích spotřebičů. Pokud mládě zažije i možnost alespoň malého výběhu na trávě venku (např. na chatě v ohrádce, na dvorku), vyrovná se s další eventualitou života jako je zpěv ptáků, vítr, déšť popřípadě bouřka, čerstvě utržená tráva, rozběh. Pokud nemáte k dispozici ohraničený venkovní prostor, můžete králíka zkusit zvyknout na vodítko (postroj podobný jako u kočky nebo u fretky). Ovšem opět je důležité zvykat mladého králíka ještě v období dospívání. U dospělých ušáků může být se zvykáním na vodítko problém. Nepředstavujte si že králík s vodítkem půjde za vámi. Tady totiž platí většinou opačné pravidlo - vy musíte za králíkem.
Volný výběh v otevřené krajině nedoporučuji. Zaprvé už byste nemuseli svého králíka nikdy najít, za druhé ho zde mohou potkat různá nebezpečí (pes, dravec, kocour).
Je jen málo králíčků, které můžete bezpečně vzít ven na výlet a pustit je v neohraničeném výběhu a víte, že vám neutečou a když je budete potřebovat rychle chytit v případném nebezpečí, že neutečou před vámi. Než se do takové situace pustíte, je potřeba si být svým králíčkem zcela jistý.
Příklad - zkušenost:
Můj první králíček, durynská beranka Mazlinka, byla velmi ochočená i když trošku nevychovaná a nečistotná, co se týče chození na záchůdek. Nikdy předemnou ale neutíkala, nejen když jsem šla k ní pomalu a klidným krokem, ale i když jsem k ní utíkala a prudce natáhla ruce. Věděla, že se jí nestane nic zlého, byly jsme na sebe zvyklé a navzájem se znaly. Proto jsme taky spolu chodily na procházky do přírody, kdy jsem roztáhla na louce deku a vypustila Mazlinku do prostoru. Hopkala vždycky maximálně ve vzdálenosti 6 metrů ode mě a stále mě chodila kontrolovat, zda je vše v pořádku. Když cítila, že je čas vyrazit domů, Mazli sama přišla, ďoubala do mě čumáčkem nebo si ke mě sedla na deku a vyzívavě se na mě dívala. Pokud domů ještě nechtěla a chtěla jen odpočívat, natáhla se na deku nebo vedle ní v blízkosti mě. Vodítko jsme použily jen ze začátku a moc spokojená s ním nebyla. Svoje další králičice Jasmínku a Jolinku bych se už neodvážila vypustit jinde než do dobře zabezpečeného výběhu.
Zvedání, nošení
Důležité je zvyknout králíka na zvedání, nošení a chování. Králíci neradi "létají". Potřebují vždy cítit oporu pro zadní nohy. Při jejich nošení tedy na to berte ohled. Názory na způsob zvedání se poněkud liší. Někdo doporučuje brát králíka za kůži na hřbetě a pak okamžitě podepřít zadeček (ne přímo zadní nohy, protože to vezme králíček jako odrazovou plochu - může vám i vyskočit z náruče), jinde je doporučováno zvedání jednou rukou pod břichem a lehce uchopit přední packy, druhou rukou pod zadečkem. Další možností je brát králíčka dlaněma za boky - v případě, že ne nevhodné mačkat bříško, například v době přezosti nebo nějakého zranění či nemoci. V tomto případě dávat pozor, aby se králíček příliš necukal a nevypadl z uchopení. Co nejdřív ho bezpečně sevřít do náruče je pravidlem při všech možnostech zvedání. Zvedání za uši není správné, může králíkovi ublížit a způsobit bolest.
